Kolikrát si člověk řekne, že čas běží kolem nás a ani si nevšimne jak rychle...
Zvláště, když je šťastný a spokojený...
Každý z nás má své sny a ty si více méně plní...
I když je to někdy víc než obtížné...
Nakonec zjistíme, že už to nejni jak bejvávalo
a kolikrát se ohlédneme jaké to všechno bylo, či mohlo být...
Kolik jsme toho mohli změnit a co všechno změnilo nás...
Kolik z nás má krásné vzpomínky...
A kolik z nás po sobě zanechá něco hodnotného...
Když se někdy zamýšlím nad smyslem tohoto bytí, říkám si,
že odpověď je na snadě, ale nechceme ji vidět...
Proč???
Protože se bojíme jednoduchosti???
Bojíme se obtížnosti reality???
Bojíme se, že jsme příliš vzdáleni tomu všemu,
či nejsme dostatečně silní unést pravdu???
Každý je rozdílný, jak uvnitř tak i navenek...
Každý má svůj smysl bytí...
Celý náš život je cesta za poznáním...
Za poznáním sebe sama a všeho co se dějě kolem nás...
Myslím, že není jediná a definitivní odpověď co je smyslem...
Pro někoho rodina, pro jiné peníze...
Já ten svůj našel...A není to jen jeden...Jsou to touhy a přání...Poznání...
Pochopení druhých a pomoct jim v jejich putování...
Ať už je to pouhý úsměv, či opravdová pomoc...
Každý z nás kolikrát pomůže a ani o tom neví...
Každý z nás má svoji vizi...
Zjistil jsem za posledních pár měsíců, které byly možná jedny z nejobtížnějších,
jednu důležitou věc...
Pokud chcete žít dobrý a spokojený život...
V prvé řadě musíte umět odpustit...
Je to snad to nejtěžší a zároveň nejryzejší, co můžeme dokázat na tomto světě...
Odpustit sobě...i druhým...
Začít si vážit samasebe a umět se radovat nejen z toho, co jsme dokázali,
ale i z toho, co dokázali Ti druzí...
Zdílet bolest i radost a neopustit v nejtěžší chvíli...
Kolik z nás tohle ví???
Vy všichni???
A kolik z Vás se tímto řídí???
Vy všichni???
A jaký máte pocit???
Já jsem šťastný a není to jen pocit...
Je to něco, co hojí hluboká poranění z minulosti...
Něco, co přináší světlo do mé osobní temnoty...
Všechno není hned a druhý den slunce taky vyjde, stejně tak,
jako hvězdy začnou třpytivě zářit, když slunce zajde...
Smyslem života je být spokojený se svým JÁ a žít dobrý, spravedlivý život...
Snažit se pomoct ostatním a nezatracovat Ty co jsou slepí...
Nebát se podívat do zrcadla a být sebekrytický...
A pokud upadnete na zem do prachu, zase se zvednout...
Vždy se naskytne někdo, kdo Vám chce podat ruku...
A když ne, o to víc jste silnější...
A co je největším uměním???
I když tu ruku nikdo nepodá Vám, nezapomenout ji podat někomu,
kdo ji možná potřebuje víc než vy sami...
Čas utíká a my proplouváme výchřicí i jarním dnem...
Otevřete oči...
Dejte si předsevzetí, které splníte...
Já to svoje mám...
Umět odpustit...
Je to začátek toho nejtěžšího, ale až to dokážu,
o to krásnější bude vše co nastane potom...
Toto zamyšlení je věnováno všem mím blízkým a těm, co bloudí temnotou, jako kdysi já...
