Kam zmizel úsměv?

Jaký máte pocit, když se na sklonku života probíráte tím co bylo?
Nakonec i to co vás rmoutilo vám vykouzlí úsměv na tváři.
Nakone i smutné vzpomínky se stávají zvláštně krásnými.

Kam mizí ta záře kterou máme v očích.
Kam láska, kterou jsme jen hořeli.
Kam světlo, co nezastíní žádné slunce.

Vše je zapsáno v naších srdcích, jako vrásky na hliněném hrnci z hrnčířského kruhu.

To nejkrásnější, co Vám může někdo darovat je úsměv. Srdečný a upřímný, který pohladí po duši.
Ten posílám Vám všem, všem co mi tak strašně chybíte v té nekonečné dálce za oceánem...
Tak nekonečně zářivý, jaký kdysi byl.
A možná zase jednou bude...kdo ví...